Loupak.cz - Vtipy

Boháč rozhlašoval v kostele: „Já jsem pravověrný nevěřící.”

Sejdou se dva a vsadí se spolu, že ten jeden někoho perfektně vytočí po telefonu. Tak zajdou k telefonní budce, ten jeden vytočí číslo. Na druhém konci se ozve nějaká ženská. A ten jeden povída:
"Dobry den, prosím Vás, mohl bych mluvit s Vaším synem Hugem?"
"To je nějaký omyl, já žádného syna nemám" odpoví ženská a zavěsí. On zase vytočí to samé číslo a povídá:
"Dobrý den, prosím Vás, mohl bych mluvit s Vaším synem Hugem?"
"Prosím Vás teď jste volal. Už jsem Vám říkala, že žádného syna nemám, to musíte mít blbý číslo."
Zase vytočí to samé číslo a znova:
"Dobrý den, prosím Vás, mohl bych mluvit s Vaším synem Hugem?"
"Člověče nerozčilujte mě. To musíte dělat naschvál. Kolikrát Vám to mám opakovat, že žádného syna nemám?!"
A znova vytočí to číslo:
"Dobrý den, prosím Vás, mohl bych mluvit s Vaším synem Hugem?"
"Tak už toho mám právě tak dost. Jste nějakej divnej. Tohle je obtěžování, já si budu na Vás stěžovat chuligáne!!!" a praští telefonem.
"Dobrý!" Říká ten druhej a dá tomu prvnímu prohranou částku, "a teď o dvakrát tolik, že já ji dorazím!"
Vytočí to samý číslo a když to ta ženská zvedne, řekne jí:
"Ahoj mami, tady Hugo. Nevolal mi teď někdo?"


By:{Zaly}}

„Až jednou zemřu,” se zadostiučiněním prohlásil nezvykle štědrý mecenáš, „bude se o mně říkat - zmizel v hlubinách vděčnosti.”

Pepíček si sedne Mikuláši na klín a ten se ptá: "Pepíčku, kde ses narodil?" "V Petrohradě." "Jejda, to jsi tedy Rus?" Pepíček podrážděně: "Ježíš se narodil ve stáji a přece to neznamená, že by byl kůň."

Najdeš nulu?

5555555555555555555555555555555555555555555555555555
555555555555555555555555555555555555555555555555555
555555Justin Bieber555555555555555555555555555555
55555555555555555555555555555555555555

Synáček ze vsi od Kyjova studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy. Přemýšlí, jak by je získal a zatelefonuje domů: „Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurz pro psy, kde je učí mluvit!”
„Tož, nekecej!” podiví se otec. „A co to obnáší?”
„No, pošli Alíka a patnáct tisíc korun, a já ho nechám zapsat,” kuje železo syn.
Prachy došly a mladý je zas na pár měsíců v pohodě. Jenomže, po čase dojdou prachy znovu a nezbývá než zase zavolat domů.
„Alík? Ten mele páté přes deváté, to se už nedá poslouchat,” vypráví zvědavému otci. „Ale představ si, tati, že u nás na fakultě otevírají kurz, kde učí psy číst!”
„Tož kurňa, když Alík mluví, ať umí i číst!” furiantsky na to otec.
„Výborně, tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím,” uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá než odjet domů. Co teď? Tak psa zastřelí. Doma se táta hned ptá: „Tak kde máš Alíka?”
„Ale, představ si to, táto. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a říkám Alíkovi: Tak dneska jedem domů. On složí noviny a povídá: To jsem zvědavej, jestli mě zase táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat starou Pokornou...”
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: „Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!”
„No jasně, tati.”

Strýc Ignác stojí na mostě a hrozně nadává. Přijde k němu policajt a ptá se, co se mu stalo, že tak nadává.
„Ale, spadly mi brýle do Moravy!”
„Ale strýcu, vždyť je to Bečva!”
„Máte pravdu, ale já bez brýlí hovno vidím...”

Vesničan se vrátí ze zápasu fotbalistů Sparty.
„Na stadionu bylo tisíce fandů,” popisuje pak doma atmosféru.
Starý tatík si povzdychne: „A žádnej Pepa!”

Byl jednou jeden farmář, který pěstoval melouny. A dařilo se mu, ale měl starosti s kluky z okolí, kteří mu vždycky v noci vlítli na pole a pár melounů mu odnesli. Tak trochu zapřemýšlel, jak na ně a nakonec vyrobil velikou ceduli: „Pozor, jeden z melounů je napuštěn kyanidem!” a postavil ji na kraj pole.
Když se za pár dní přišel podívat, jak to vypadá, zjistil, že žádný meloun nechybí, ale na jeho ceduli připsala dětská ruka: „Teď jsou ty melouny dva!”

„Tak nám včera shořela hospoda,” povzdechl si v práci Brňák.
Kolega se diví: „Neblbni, úplně celá?”
„Jo, až do základů.”
„No a to jste nevolali hasiče nebo co?”
„Ale volali, jenže než uhasili žízeň, nebylo už dál co hasit.”